La traduzione della poesia, Boris Chersonskij

La traduzione della poesia: Boris Chersonskij
a cura di Luigia Sorrentino

Nessun giorno senza una riga
di Claudia Scandura

Il primo decennio del XXI secolo ha visto il debutto e l’affermarsi di uno dei più interessanti poeti della scena contemporanea, Boris Chersonskij. La sua prima pubblicazione importante, sulla rivista di poesia «Arion» è del 2000 (N° 3), il primo anno del nuovo secolo, ma il lettore dovrà aspettare ancora, fino al 2006, per poter leggere un suo libro. Da allora, come se improvvisamente qualcosa si fosse sbloccato, le sue pubblicazioni si sono susseguite al ritmo di una o più all’anno, come se le circostanze della vita avessero già concesso al poeta tempo sufficiente per osservare luoghi, cose e persone e adesso lo spingessero a rappresentarle nei suoi versi prima che di loro si sia perso il ricordo.
Lo stile è sobrio e laconico, così come il poeta stesso, che si serve con parsimonia di epiteti e metafore per raccontare le sue storie.
.
Si tratta quindi di una poesia che scivola nella prosa, che sfoglia le pagine di un «archivio familiare» o di un «album fotografico», come nel caso dei versi italiani, pubblicati nel 2009 con il titolo «Foglio di
marmo» – e qui parzialmente proposti in versione italiana insieme ad altri tratti da «Archivio di famiglia» del 2006, – per far conoscere al lettore personaggi che il poeta, osservatore attento dei suoi simili,
ha incontrato in Russia, in Ucraina, in Israele o in Italia.
.
Giunto a Roma nel 2008 per un soggiorno di due mesi come borsista della Fondazione Brodskij di New York (JBMFF), Chersonskij ha scritto durante la sua permanenza in Italia circa sessanta poesie, una al giorno, in cui racconta la sua percezione di un mondo e soprattutto di una città che, secondo le sue stesse parole, è diventata per lui un’ossessione.
.
Il particolare approccio e la ferrea disciplina che il poeta è riuscito ad imporsi (osservare, ricordare e soprattutto scrivere tutti i giorni) richiama, a mio avviso, alla mente il genere letterario praticato
in età matura da uno scrittore anche lui di Odessa, Jurij Oleša, che in «Nessun giorno senza una riga» confessa: «Ho perso assolutamente la capacità di scrivere. Compongo righe singole. Una cosa che si può fare quando si scrivono versi, ma in questo modo non si possono creare prosa, saggi, teatro. Io non compongo, muovendomi in avanti ma scrivo come se guardassi indietro, non compongo tratteggiando, facendo abbozzi, pensando, bensì ricordando: come se quello che ho intenzione di scrivere, sia stato già scritto. E’ stato già scritto, poi per qualche ragione è andato in frantumi e io voglio raccogliere questi frammenti e rimetterli insieme»*. Certo, a questa scrittura per righe, a questi diari non diari, definiti vere e proprie «poesie in prosa» Oleša si dedicò dalla metà degli anni «30 del secolo scorso, per la crisi creativa che lo aveva colpito ma anche perchè i tempi lasciavano poco spazio alla sperimentazione, ricercando una nuova «forma», quella del frammento che lasciasse spazio alla libertà assoluta.
.
Allo stesso risultato arriva Chersonskij che ha preferito tacere in età giovanile e solo dopo la fine dell’Unione Sovietica ha esordito come poeta. Non è la prosa il punto di partenza scelto, al contrario del
predecessore odessita, bensì la poesia di cui dilata progressivamente le righe fino ad arrivare a «poesie in prosa» che descrivono la vita nel suo fluire, nelle sue casualità. Fissando lo sguardo attraverso l’obiettivo di una macchina fotografica Boris Chersonskij ci restituisce pezzi di realtà fermi nel tempo, siano essi statue senza occhi, pietre prive di colore, leoni di marmo, catacombe, fontane, zingare che predicono la fortuna, anziani, turisti, coppie di sposi, mendicanti, monaci.
.
Tutte le immagini che popolano i suoi versi emergono dal presente ma anche dal passato, dal ricordo di libri, di avvenimenti, di persone incontrate in Italia ma anche ad Odessa o a Ternopoli. Il poeta
sviluppa in modo interessante e originale le sue storie in cui pur mantenendo sempre un certo distacco fra autore e personaggi, rimane comunque presente.

Nella «dedica» posta all’inizio dei «versi italiani» («Inchinarsi a un’ombra, che si muove oltre i confini della lingua russa, // dicono, guastata dall’accento ebraico, dalle vedute di Roma, dal «si» // (ogni tre parole), dalla grammatica inglese»), il poeta dichiara esplicitamente il proprio tributo a Brodskij, (che costituisce un punto di riferimento per tutta la poesia russa contemporanea) a cui spesso è stato accostato per l’intonazione e il lessico, per allontanarsene subito dopo, infrangendo i ritmi metrici tradizionali, sperimentando il verso libero, eliminando la punteggiatura.

Dopo aver osservato al microscopio il mondo che lo circonda, il poeta dilata i particolari, si ferma sul volo degli uccelli, sulle foglie bagnate, sulle panchine, sui bigliettini ai piedi della statua di S. Antonio,
privilegiando la staticità delle immagini, simili a vecchie foto incollate su un album.

Il fluire continuo del racconto pare non dover aver fine anche se Chersonskij, arrivato un po’ più in là «del mezzo del cammin di nostra vita», novello Dante che non ha bisogno di Virgilio per scendere agli inferi, confessa a Dio la propria incapacità a comprendere una città, «che non si può comprendere, // come non si può conoscere l’universo».
.
La poesia di Boris Chersonskij è strettamente legata alla tradizione della prosa classica russa e racconta in modo compatto e laconico la nuova società russa. Un esempio, secondo la mia opinione, del fatto che la poesia russa contemporanea si è assunta quei compiti che tradizionalmente dovrebbero essere della prosa, riproponendo così una situazione simile a quella verificatasi in Russia nei primi decenni del secolo scorso. Un’opinione questa condivisa anche dal critico Il’ja Kukulin che parla di uno «scambio di ruoli»* avvenuto fra una poesia sempre più analitica e storicamente assai più lungimirante e una prosa che pare abbia abdicato dal suo ruolo e si sia rifugiata nella memorialistica e nella biografia.
(di Claudia Scandura)

Ни дня без строчки

Борис Херсонский стал одним из наиболее интересных поэтов первого десятилетия XXI века в сравнительно короткое время. Его первая серьезная журнальная публикация («Арион», 2000, № 3)
пришлась на последний год века двадцатого, но читателям пришлось ждать еще шесть лет, чтобы увидеть его первую книгу, вышедшую в издательстве НЛО, – «Семейный архив». С тех пор Херсонского как будто прорвало: публикации следовали одна задругой, раз-два в год.
.
Создавалось впечатление, что взгляд на мир, на человека в окружающем мире, на природу дал поэту достаточно материала, и ему не терпится отразить накопленный жизненный и душевный опыт в творчестве. Стиль стихов Херсонского строг и лаконичен, как и сам поэт, который минимально использует в своих «рассказах» эпитеты и метафоры. Его поэзия повествовательна: поэт словно перелистывает страницы «семейного архива» или «фото- альбома», – так, во всяком случае, воспринимаются его итальянские стихи, опубликованные в 2009 году под названием «Мраморный лист» и здесь частично представленные в итальянском переводе вместе со стихами из книги «Семейный архив». Взгляд наблюдательного художника задерживается на ничем не примечательных, казалось бы, людях, которые встречаются ему в России, в Украине, в Израиле, в Италии.
.
Борис Херсонский приехал в Рим осенью 2008 года на два месяца в качестве стипендиата ньюйоркского Фонда памяти Иосифа Бродского (JBMFF) и за время своего пребывания в Италии успел написать около шестидесяти стихотворений, то есть по стихотворению в день. Итальянские стихи отразили впечатления поэта о стране, и прежде всего о городе, который стал, как он сам говорит, наваждением для него.
.
Особый подход и железная самодисциплина (наблюдать, вспоминать, писать каждый день) сближают Херсонского, как мне кажется, с Юрием Олешей (кстати, тоже одесситом), который сетовал: «Итак, я совершенно утратил способность писать… Я сочиняю отдельные строчки. Это возможно, когда человек пишет стихи: проза, статья, драма так не могут быть создаваемы. Я несочиняю, размахиваясь вперед, а пишу, как бы оглядываясь назад, – не сочиняю, штрихуя, строя, соображая, а вспоминаю: как будто
то, что я только собираюсь написать, уже было написано. Было написано, потом как бы рассыпалось, и я хочу это собрать – осколки опять в целое»*.

Понятно, что Юрий Олеша пишет «Ни дня без строчки» – нечто среднее между дневником и стихами в прозе – начиная со второй половины 30-х годов прошлого века из-за невозможности пи- сать нечто другое, из-за безвыходности своего положения во времена, уже не позволяющие экспериментировать в литературе. Писатель искал новый «способ», новую форму – и вышли строчки, отрывки, которые дали ему чувство полной свободы.
.
К тому же результату приходит Борис Херсонский, но двигается он от другой, противоположной отправной точки: он предпочел молчать в молодые годы и только после падения Советского Союза стал печататься. Он пишет не прозу, как его предшественник из Одессы, но стихи, в которых постепенно растягивает строки, чтобы описать ежедневную жизнь со всеми ее обстоятельствами, – своего рода стихотворения в прозе.
.
Смотря в объектив фотокамеры, Борис Херсонский запечатлевает для нас застывшие осколки действительности, статуи без зрачков, камни, лишенные цвета, мраморных львов, катакомбы,
фонтаны, цыганок-гадалок, туристов, стариков, женихов и невест, монахов, бродяг. Все образы в его стихах появляются из прошлого, из воспоминаний, из книг, из встреч, которые происходили в Италии, в Одессе или в Тернополе. Поэт интересно и оригинально развивает свою особую поэтическую материю и, при всей отстраненности авторского «я», не растворяется в своих персонажах, не говорит их голосами.
В «Посвящении», начинающем цикл «Итальянские стихи» («Поклониться тени, скользящей за пределами русского языка, // говорят, подпорченного еврейским акцентом, видами Рима, «да» // (по-
сле каждого третьего слова), английской грамматикой…»), поэт отдает должное Бродскому, без которого невозможно представить современную русскую поэзию, но, при всей своей близости к его
интонационно-стилистической линии, отдаляется от него стилистически, разрушает традиционную метрику, использует свободный стих, убирает знаки препинания.
.
Поэт наблюдает в микроскоп мир вокруг себя, расширяет детали, останавливается на летающих птицах, на мокрых листьях, наскамейках, на груде записок у ног статуи святого Антония, и его образы получаются статичными, как старые фотографии, вклеенные в альбом. Непрерывность рассказа, воспоминания кажется бесконечной, но Херсонский, земную жизнь пройдя на пять шестых, – как новый Данте, которому не нужен Вергилий, чтобы спуститься кругами Ада, – признает перед Богом свое непонимание города, «который не понять, // как не познать Вселенную».
.
Поэзия Бориса Херсонского тесно связана с традицией русской классической прозы и компактно и лаконично описывает новое русское общество. Можно сказать, что русская современная поэзия,
как это уже бывало в России в начале прошлого века, взяла на себя те задачи, которые традиционно принадлежали прозе. Такого мнения придерживается литературный критик Илья Кукулин в статье «об обмене ролями» между поэзией, более аналитичной и исторически зоркой, и прозой, которая как будто отказывается от роли «рассказчика» и предпочитает путь мемуаров и биографии*.

Клаудия Скандура

* Юрий Олеша. Ни дня без строчки: Из записных книжек. М., 1965.

* Илья Кукулин. Обмен ролями. www.openspace.ru/literature/projects/9533_

.————–

Boris Chersonskij Da «Versi italiani»
(Traduzione di Claudia Scandura)
.
Dedica
.
Inchinarsi a un’ombra, che si muove oltre i confini della lingua russa,
dicono, guastata dall’accento ebraico, dalle vedute di Roma, dal «si»
(ogni tre parole), dalla grammatica inglese, poiché stretta
è la via che porta alla morte, ma tutti si affollano, ahimé.
Si affollano, ahimé, si spingono l’un l’altro, come se in fretta
volessero passare e curiosare, ma cosa guardare, non potendo
capire da fuori, e il cigolio delle porte eterne
fa paura, perciò, inchinarsi а un’ombra che sussurra, muovendosi
oltre i confini della lingua, della morte dei genitori, lungo il muro
della casa natale con la scritta in vernice: «Quaggiù»
(corretto: giudeo),
ma fa lo stesso, che vita è, e abbiamo persino i capelli contati,
Lui ha detto, non abbiate paura, su ognuno è apposto il marchio
dell’angelo, della belva, gerusalemme, babilonia, non si sa
di cosa si tratti, inchinarsi a un’ombra, non ha importanza la tristezza,
l’ombra orizzontale è pesante, non riusciamo a sollevarla,
finché non saremo ai suoi piedi e lei si alzerà – incorporea verticale

***

Херсонский Борис Григорьевич
Из «Итальянских стихов»
Перевод Клаудии Скандуры
.
Посвящение
.
Поклониться тени, скользящей за пределами русского языка,
говорят, подпорченного еврейским акцентом, видами Рима, «да»
(после каждого третьего слова), английской грамматикой, ибо узка
дорога, ведущая к смерти, но все толпятся, беда.
Толпятся, беда, толкают друг дружку, как будто бы поскорей
хотят пробиться и заглянуть, а на что глазеть, и нельзя
увидеть снаружи, и скрип предвечных дверей
пугает, итак, поклониться тени, которая шепчет, скользя
за пределами языка, смерти родителей, мимо стены
родного дома с надписью краской – «Здесь жил»
(исправлено – «жид»),
но все равно, разве это жизнь, а у нас и волосы сочтены,
Он сказал, не бойтесь, на каждом печать лежит
ангела, зверя, иерусалим, вавилон, не понять,
что к чему, поклониться тени, невелика печаль,
горизонтальная тень тяжела, нам ее не поднять,
пока не ляжешь у ног и она подымется – бесплотная вертикаль.

Dal ciclo «Roma-1»
.
Tremenda cosa la macchina fotografica ognuno porta via
un pezzo di realtà sei per nove o di un’altra misura
il mondo scompare allo schiocco di obiettivi infiniti
fluisce verso resti di storia mummie o frantumi di fede
tutto ciò lo respiri non appena apri l’album fotografico
vedi il muro di non so quale fortezza ma quale
non riesci a ricordarlo anche se ci sbatti contro
il nome l’hai sulla punta della lingua e a che servono
questi strani nomi antichi l’anima è il deposito
di ritratti di melodie di numeri di righe in versi
la vecchia buona favola alla nuova cattiva maniera
la gente in fila per la cattedrale come prima per il carcere
allo schioccare dei flash ora qui ora lì
ma la macchina fotografica non sente non vede è sorda e cieca
taglia il mondo in rettangoli e il chiaro tempio ultraterreno
è per lei la stessa cosa che la buia cripta sotterranea

* * *

Из цикла «Рим-1»

фотокамера страшная вещь каждый уносит кусок
реальности шесть на девять или иной размер
мир стерся о щелканье объективов нескончаем поток
к останкам истории мумиям или обломкам вер
все это дышит еще откроешь фотоальбом
увидишь стену какой-то крепости но какой
все равно не вспомнишь хоть бейся в нее лбом
название костью в горле стоит и на кой
эти странные древние имена душа это склад
портретов мелодий номеров стихотворных строк
старая добрая сказка на новый недобрый лад
люди колонной в собор как раньше в острог
под щелканье фотовспышки то тут то там
но аппарат не слышит не видит он глух и слеп
режет мир на прямоугольники и светлый надмирный храм
для него все равно что темный подземный склеп

Dal ciclo «Umbria»

* * *
Nei paesi fortificati in cima alle colline
fra case addossate l’una all’altra anguste stradine
qui sono più le forti braccia che le grandi menti
l’ultimo artista che è stato qui mille anni fa
ha affrescato la chiesa locale il giardiniere l’unico giardino
l’ha piantato tre secoli fa guardi la facciata
della casa più recente rozze pietre un’unica finestra
pesanti porte serratura catenaccio tutto è risolto
è riuscito bene quello che da tempo è avvenuto
che è misurato e valutato gettato sulla bilancia
il verde pendio del bosco i prati di indicibile bellezza
traversano abbaiando cani da caccia bianchi di nero pezzati
il cacciatore con la giubba rossa preme sulla spalla il calcio del fucile
ogni anno scavando trovano un cadavere o un tesoro
non c’è bisogno di virgilio per mostrare al forestiero l’inferno

 

Из цикла «Умбрия»
* * *
в укрепленных деревнях на вершинах холмов
улочки щели между стоящих вплотную домов
здесь больше крепких рук чем великих умов
последний художник тут побывал тысячу лет назад
расписывал местную церковь садовник единственный сад
насадил три века тому глядишь на фасад
самого нового дома грубые камни одно окно
тяжелые двери замок засов все решено
хорошо получилось то что случилось давно
что отмерено и оценено брошено на весы
зеленый склон леса луга несказанной красы
пересекают с лаем белые в черных пятнах охотничьи псы
охотник в красном кафтане прижимает к плечу приклад
каждый год копая находят труп или клад
не нужен вергилий чтоб показать приезжему ад

* * *
Fra una settimana andranno in campagna: le olive sono mature.
Si arrampicheranno sugli alberi, raccoglieranno e macineranno
nel frantoio, come tre secoli fa, quando il pastorello suonava
lo zufolo, e le pecore biancheggiavano sul pendio verde,
e le nuvole si gonfiavano come pasta lievitata.
Si dondoleranno nell’amaca con una vecchia rivista
davanti agli occhi, e la sera andranno a trovare i vicini,
svedesi, norvegesi e tedeschi. Ci vuole poco:
trovare il coraggio per dire che noi là non ci andremo.


* * *
Через неделю они поедут на дачу: оливки созрели.
Будут лезть на деревья, собирать и дробить в особой
мельнице, как три поколенья тому, когда на свирели
играл пастушок, и овцы на склоне зеленом белели,
и облака поднимались воздушной сдобой.
Будут раскачиваться в гамаке с прошлогодним журналом
перед глазами, а вечерами отдавать визиты соседям,
шведам, норвежцам и немцам. Дело за малым:
собраться с духом, сказать, что мы туда не поедем.


Dal ciclo «Roma-2»

* * *
Qui la parola «passato» vuol dire cento secoli
in più rispetto alle terre in cui sei nato,
anche se qui nelle strade non ci sono più vecchi
di quanti ce ne siano, ad esempio, a Ternopoli. Di anno in anno
la morte accresce i cerchi sotto la corteccia
dell’albero mondiale, per non dire «mortale»,
alla cui radice c’è un’ascia affilata: quale
il frutto che porterai, tale e l’ira
ingoierai, soffocherai, portando la mano al cuore:
salvaci e perdona, Maria, Diana, Vergine.

Из цикла «Рим-2»
* * *
Здесь слово «прошлое» означает – на сто веков
глубже, чем в тех краях, откуда ты родом,
хотя на здешних улицах стариков
не больше, чем, например, в Тернополе. С каждым годом
смерть прирастает кольцами под корой
мирового, чтоб не сказать морового, древа,
при корне которого острый топор: какой
плод принесешь, такого и гнева
хлебнешь, захлебнешься, хватаясь за сердце рукой:
спаси и помилуй Мария, Диана, Дева.

* * *

Pietre, prive di colore,
in mezzo a erba folta
di tutte le sfumature con il giallo che affiora,
è pur sempre autunno, ma ci sono alberi
con foglie rosate, o sulle recinzioni
viti selvatiche rosso scure
proprio come da noi, a Odessa.
E i colori della pittura vecchia sulle tavole!
Quelli non li troverai nella natura multicolore.
Né, tanto più, nei monumenti antichi.
Né nelle variopinte pezze di ricordi infantili,
con cui si cuciono abiti per bambole adulte.
Gli occhi non hanno né pupille né iridi,
come le statue antiche.
—-

* * *
Камни, лишенные цвета,
среди плотной зелени
всех оттенков с намечающейся желтизной,
все же осень, а есть деревья
с розовой листвой, или темно-красный
дикий виноград на оградах,
совсем как у нас в Одессе.
А краски старой живописи на досках!
Таких не найдешь в многоцветной природе.
Ни тем более в древних сооруженьях.
Ни в пестрых лоскутках памяти детства,
из которых шьют платья для взрослых кукол.
Глаза – ни зрачков, ни радужки,
как у античных статуй.

—-

* * *
La volta celeste è un soffitto affrescato,
la domenica, Dio, la soglia della chiesa,
due organi, cinque altari a destra,
cinque a sinistra. Respira, riscalda
il cuore ghiacciolo, modera i desideri,
il dolore, l’affanno. La porta eterna
è socchiusa. Si infiltra nella fessura
un raggio di luce sul letto marmoreo.

 
* * *
Свод небесный – расписной потолок,
день воскресный, Бог, церковный порог,
два органа, по пять алтарей
слева, справа. Дыши, отогрей
сердце-ледышку, желанья умерь,
боль, одышку. Вечная дверь
приоткрыта. Пробивается в щель
лучик света на мраморную постель.

Dal ciclo «Venezia»
* * *
Sciaborda il riflesso
dal mattino sotto la finestra.
Il traffico stradale è di
barche e vaporetti.
Il brusco vento longitudinale.
Lo svelto passo del tempo.
Cessato, il suono delle campane
silenzioso rimane nelle orecchie.
Guardi (non guardare così),
come se sfogliassi un album
di cartoline anteguerra,
dallo sfondo azzurro.
I gradini di marmo
scendono in profondità.
Le ombre carnevalesche
se ne vanno verso il fondo.

* * *

Из цикла «Венеция»
* * *
Плещется отраженье
под самым окном с утра.
Уличное движенье –
лодки и катера.
Резкий ветер продольный.
Времени скорый шаг.
Смолкнув, звон колокольный
молча стоит в ушах.
Смотришь – о, не смотри так! –
словно листаешь альбом
довоенных открыток,
выдержанных в голубом.
Мраморные ступени
уходят на глубину.
Карнавальные тени
расхаживают по дну.

* * *

Meno male, non è stagione e piove. L’acqua
è più torbida di quella di prima, residui, avanzi
galleggiano non so verso dove, sempre più su, ancora un po’
e traboccherà, si solleverà sopra il marciapiede, niente da fare
sapevi dove andavi, la città è collocata
su rocce, su palafitte. La possente flotta,
galere, fregate. Una mascherata senza fine.
Affreschi, dipinti, statue. Il volo incessante
di uno stormo misto di gabbiani e colombi,
riflesso nelle pozzanghere. Squarcia sul suo cammino
il petto della nuvola gonfia un campanile ancora più rude
del coltello del patologo. Il tempo questo anno
non è buono, i locali non ricordano, ma dimmi, cosa
può ricordare un locale, cosa può tirar fuori un vecchio
dai resti di ragione e di memoria? Le case nel riflesso
si contorcono, e l’acqua cola giù da spalle impotenti.

.

Хорошо – не сезон и дождь. Бутылочная муть
воды гуще прежнего, обломки, огрызки плывут
туда не знаю куда, все выше и выше, еще чуть-чуть –
и перехлестнет, поднимется на тротуар, что тут
поделаешь, знал, куда едешь, выставлен град
на скалах, на сваях. Могучий надводный флот,
галеры, фрегаты. Нескончаемый маскарад.
Фрески, росписи, статуи. Неизменный полет
смешанной стаи чаек и голубей,
отраженный в лужах. Вспарывает на ходу
грудь косматого облака колокольня еще грубей,
чем нож анатома. Погода в этом году
не удалась, старожилы не помнят, а что, скажи,
старожил может вспомнить, что может старец извлечь
из руин рассудка и памяти? Отраженные этажи
подрагивают, и вода стекает с немощных плеч.

 

* * *
Josif con una bottiglia di chianti si trascina a casa, in albergo,
nella stanza non riscaldata, nel letto dalle lenzuola inamidate,
la città vacilla, come una barca a vela incagliata.
Il legato dei ponticelli unisce quel che poteva essere
melodia ma che è diventato fondamenta. Il vetro
in tutte le forme e colori guarda dalle vetrine. Caldo.
Caldo e buio e noia. I fantasmi di quelli che furono qui
irrevocabilmente prima di te, nulla più aspettano,
sono troppo trasparenti, incorporei, e troppo ripida
è la discesa sotto terra, pari all’ascesa alle nuvole,
alla stratosfera, al cosmo, porca miseria, ai secoli passati,
compreso il ventesimo, ai puri vegliardi,
vestiti di bianco, agli affreschi sul soffitto,
all’occhio onniveggente con la lacrima all’angolo,
all’orecchio che tutto sente, alla mano onnipotente,
che stringe l’universo, come una farfallina in pugno,
rimane sempre la scelta fra schiacciare o salvare,
fa paura lasciarla andare, più in là non c’è dove portarla.

* * *

Иосиф с бутылкой кьянти плетется домой, в отель,
в нетопленый номер, накрахмаленную постель.
Город кренится, что парусник, севший на мель.
Легато мостиков соединяет то, что могло
быть мелодией, но стало набережными. Стекло
во всех цветах и видах глядит из витрин. Тепло.
Тепло, и темно, и муторно. Призраки тех, кто тут
безвозвратно был до тебя, уже ничего не ждут,
слишком прозрачны, бесплотны и слишком крут
спуск в подземелье, он же – подъем к облакам,
в стратосферу, в космос, мать его, к прошлым векам,
двадцатому – в том числе к девственным старикам
в белых одеждах, росписям на потолке,
оку всевидящему со слезой в уголке,
уху всеслышащему, к всемогущей руке,
сжимающей вселенную, как мотылька в горсти,
всегда остается выбор – погубить или спасти,
страшно выпустить, некуда дальше нести.

——— 

Chersonskij Boris Grigor’evič, poeta, traduttore, professore di psicologia clinica.
Nato a Černovcy nel 1950 da una famiglia di medici, vive stabilmente ad Odessa dove si è laureato all’Istituto di medicina nel 1974. In gioventù ha fatto parte per alcuni anni della dissidenza. Ha lavorato come medico e giornalista. Ha collaborato con vari organi dell’emigrazione: «Novoe russkoe slovo», radio «Svoboda». Dal 1996 dirige la cattedra di psicologia clinica dell’università di Odessa. Le sue prime pubblicazioni poetiche nella stampa dell’emigrazione risalgono alla metà degli anni ’80. Dagli anni ’90 i suoi versi sono apparsi in Russia e in Ucraina sulle riviste: «Slovo-Word», «Аrion», «Кreščatik», «Oktjabr», «Novyj bereg», «Novyj mir», «Vozduch», «Zvezda», «Znamja», «Novoe literaturnoe obozrenie», sulle antologie «Osvoboždennyj Ulisse» (2005), «I rekviema med» (2007), «Dialog» (2007). Nel 2006 ha pubblicato il primo libro di poesie in Russia «Semejnyj archiv» (NLO), a cui sono seguiti nel 2008, «Ploščadka pod zastrojku» (NLO), «Vne ogrady» (Nauka) e nel 2009 «Mramornyj list» (Argo-risk) e «Spirituals» (NLO). Nel 2010 sono apparsi «Poka ne stemnelo» (NLO) e «Familien-archiv» (Wiesel Verlag), per la cui pubblicazione è stato assegnato all’autore il premio speciale «Literaris» (Austria). E’ autore di due libri di traduzioni, di saggistica letteraria. Laurato del IV e del V concorso internazionale «M. Vološin» (2006, 2007), laureato del festival «Kievskie Lavry» (2008), diplomato ai concorsi «Setevoj Djuk» (2000), «Zabludivšijsja tramvaj» (2007), secondo classificato al premio speciale «Moskovskij sčet» (2007). Shortlist del premio «Andrey Belyj» (2007), laureato del premio «Anthologia» (2008). Fa parte dal 1998 del comitato di redazione della rivista «Kreščatik». Borsista della Fondazione Josif Brodskij (2008).


Херсонский Борис Григорьевич, поэт, переводчик, клинический психолог Родился в 1950 году в Черновцах во врачебной семье. Окончил Одесский медицинский институт в 1974 году. Постоянно живет
в Одессе. В юности несколько лет участвовал в диссидентском движении. Работал врачом, журналистом. Сотрудничал в ряде эмигрантских изданий – в газете «Новое русское слово», на радиостанции «Свобода». С 1996 года заведует кафедрой клинической психологии Одесского университета.
Первые поэтические публикации в эмигрантской прессе – с середины 80-х годов. В России и Украине – с начала 90-х: в журналах «Слово-Word», «Арион», «Крещатик», «Октябрь», «Новый берег», «Новый мир», «Воздух», «Звезда», «Знамя», «Новое литературное обозрение», антологиях «Освобожденный Улисс»
(2005), «И реквиема медь» (2007), «Диалог» (2007). В 2006 году вышла первая поэтическая книга в России – «Семейный архив» (НЛО), в 2008-м еще две – «Площадка под застройку» (НЛО) и «Вне ограды» («Наука»), в 2009-м – «Мраморный лист» («Арго-риск») и «Спиричуэлс» (НЛО). В 2010 году –
книга стихов «Пока не стемнело» (НЛО) и книга «Семейный архив» в немецком переводе (Wiesel Verlag), за которую присуждена специальная премия «Literaris» (Австрия). Автор двух книг переводов, литературной эссеистики. Лауреат Четвертого и Пятого международного конкурса имени М. Волошина (2006, 2007), фестиваля «Киевские лавры» (2008), дипломант конкурсов «Сетевой Дюк» (2000), «Заблудившийся трамвай» (2007), специальная премия «Московский счет» – второе место (2007), шортлист премии Андрея Белого (2007), лауреат премии «Anthologia» (2008).
Член редакционной коллегии журнала «Крещатик» с 1998 года. Стипендиат фонда памяти Иосифа Бродского (2008).


Claudia Scandura, professore di lingua e letteratura russa, traduttore. E’ nata a Roma nel 1948 dove vive tuttora. Allieva del famoso slavista e poeta Angelo Maria Ripellino, si è laureata in letteratura
russa alla «Sapienza» di Roma nel 1973. Negli anni ‘80 ha vissuto a Berlino e a Mosca dove ha lavorato come lettrice di italiano presso l’Istituto superiore per interpreti e traduttori di Mosca. Negli anni ‘90 è stata incaricata dell’insegnamento di lingua e letteratura russa presso le università di Roma («Sapienza») e Viterbo («Tuscia»). Le sue principali linee di ricerca sono la letteratura russa del XX secolo, l’emigrazione letteraria russa a Berlino e in Italia e la ricezione della letteratura russa in Italia (storia della traduzione della letteratura russa). E’ autrice di pubblicazioni letterarie in italiano, tedesco e russo. Le principali sono: «Rom: russische Emigration in Italien» (München, 1994), «Letteratura russa in Italia» (Roma, 2000), «Итальянские переводы Гоголя» (Mosca, 2003), «Петроград-Ленинград в произведениях В. А. Каверина 20-х годов» (Salerno, 2004), «Авторская систематизация вариантов сборника Заболоцкого “Столбцы”» (Mosca, 2005), «La nuova poesia russa: il poema «Sortiry» di Timur Kibirov» (Firenze, 2008). Autrice del saggio introduttivo e delle note, ha curato l’antologia «Рим совпал с представленьем о Риме… Италия в зеркале стипендиатов Фонда памяти Иосифа Бродского (Joseph Brodsky Memorial Fellowship Fund) 2000-2008» (Mosca, 2010). Ha presentato in italiano i romanzi di V. A. Kaverin «Fine di una banda» (Marietti, 1976), «Il grande gioco» (La Mongolfiera, 2008) e il poema di T. Kibirov «Latrine» (Le Lettere, 2008). Ha tradotto poesie di M. Ajzenberg, S. Gandlevskij, V. Kullé, I. Volkov.
Dal 2000 rappresenta a Roma il «Joseph Brodsky Memorial Fellowship Fund» di New York. Nel 2010 le è stato assegnato il premio «LericiPea – Mosca» per la traduzione poetica. Membro del PEN Club italiano (2010).

1 pensiero su “La traduzione della poesia, Boris Chersonskij

Lascia un commento

Il tuo indirizzo email non sarà pubblicato. I campi obbligatori sono contrassegnati *